Je Bible v rozporu s vědou?

Asi nic jiného tak nepřispělo ke ztrátě důvěryhodnosti Bible jako rozpory mezi náboženstvím a vědou, které jsou výsledkem vědeckotechnické revoluce. Pamatujeme si odsouzení Galilea a cirkusovou atmosféru Skopesova „Opičího procesu.“ Galileo byl odsouzen, když učil, že slunce je středem solárního systému (heliocentrismus), v rozporu s obecně přijímaným názorem, že Země je středem (geocentrismus.) Církevní hodnostáři Galileovy doby se odmítali podívat do jeho dalekohledu a prozkoumat empirické důkazy, že Země není centrem našeho slunečního systému. Církev se dodnes za tuto epizodu stydí.

Někteří lidé tvrdí, že Bible učí pohledu na realitu, který je v naprostém rozporu s potvrzenými výsledky moderního vědeckého bádání. Někteří prohlašují, že Bible učí jednoduchému, předvědeckému pohledu na vesmír, který již moderní člověk nemůže zastávat. Bible popisuje vesmír jako „třípatrový“; nebe je nahoře, země uprostřed a peklo pod zemí. Popisuje svět démonů a andělů, který je v rozporu s moderními teoriemi fyziky a biologie.

Jak má křesťan reagovat na taková tvrzení? V první řadě je třeba přiznat, že církev skutečně udělala bolestné chyby, když vyvozovala nejistá vědecká fakta z Bible. Bible neučí, že země je středem vesmíru. Písmo popisuje přírodu fenomenologicky. Svět přírody je zde popsán tak, jak se jeví našemu oku. Slunce je popsáno, jak se pohybuje po nebi. Bible hovoří o východech a západech slunce. A v běžné řeči moderní vědci hovoří stále podobným způsobem.

Stačí se podívat na předpověď počasí, abychom viděli, jak se toto děje. Předpověď počasí nebo „meteorologický“ výzkum jsou zahaleny do technického vědeckého žargonu. Slyšíme o systémech vysokého tlaku, barometrickém tlaku, kvocientu pravděpodobnosti srážek, a podobně. Ale na konci předpovědi je nám řečeno, že slunce vyjde v ten a ten čas, a zapadne v jiný čas. Nevoláme do kanceláře zpráv a rozčileně nevyžadujeme, aby z předpovědi počasí vyloučili takové zastaralé náznaky geocentrismu. Neobviňujeme vědce z nevědeckosti, když hovoří o věcech fenomenologicky. Neměli bychom to tedy dělat ani autorům Bible.

Je evidentní, že Bible hovoří o světě démonů. Ale Bible neučí, že nemoci a další záhadné choroby jsou způsobeny ďáblem. Písmo uznává a schvaluje lékařskou vědu. A ještě možná dodám, že existence světa démonů není v rozporu se žádným známým přírodním zákonem.

Bible není učebnicí vědy. Neklade si za cíl naučit nás počty, fyziku nebo chemii. Nicméně se stane, že dojde k vážnému konfliktu mezi vědeckými teoriemi a biblickým učením. Například, když vědec vyvodí, že člověk vznikl z vesmírné náhody, pak tento vědec zastává názor, který je v rozporu s učením Bible. Ale otázku původu člověka nelze vyřešit studiem biologie, je to otázka historická. Biolog může popsat, jak se věci mohly stát, ale nemůže nikdy říct, jak se staly.

Je Bible plná rozporů?

Lidé bez váhání přijímají obvinění, že Bible je plná rozporů. Ale takové obvinění je naprosto nesprávné a zavádějící. Proč tedy slyšíme toto obvinění tak často, když je tak nesprávné? Kromě toho, že lidé mají předsudky, existují ještě další důvody, proč je tento mylný koncept tak rozšířen. Jde o problém neznalosti toho, co Bible říká, ale možná ještě více jde o problém neznalosti zákonů logiky. Slovo „rozpor“ je v souvislosti s biblí používáno až příliš jednoduše. Je mimo pochybnost, že existují rozdíly mezi biblickými zprávami, že autoři Bible popisují stejné věci z různých úhlů pohledu. Ale to, jestli tyto různé záznamy jsou skutečně rozporné, je diskutabilní.

Bylo by přehnané tvrdit, že všechny nesrovnalosti biblického textu byly jednoduše a uspokojivě vyřešeny. Existují vážné nesrovnalosti, které nebyly ještě plně a uspokojivě vyřešeny. Ale takových problémů je pouze několik. Říci, že Bible je plná rozporů, by bylo velké přehánění a ukázali bychom, že jsme nepochopili zákon rozporu. Například kritikové opakovaně tvrdili, že autoři Bible si odporují, hovoříce o počtu andělů přítomných u hrobu Ježíše. Jeden autor zmiňuje jednoho anděla a jiný autor dva. Nicméně autor, který zmiňuje jednoho anděla, neříká, že anděl byl jenom jeden. Prostě pouze mluví o jednom andělovi. Takže jestli tam ve skutečnosti byli dva andělé, je matematicky správné, že tam byl také jeden anděl. Zde není žádný rozpor. Takže, kdyby jeden autor řekl, že u hrobu byl pouze jeden anděl a druhý autor by řekl, že tam byli dva ve stejnou dobu a stejným způsobem, jednalo by se o rozpor v dobré víře, „bonafide“.

Problém volného používání slova rozpor jsem pochopil při rozhovoru se studentem v semináři. Opakoval obvinění: „Bible je plná rozporů.“Já jsem mu odpověděl: „Bible je rozsáhlá kniha. Je-li plná rozporů, nebudete mít problém najít v ní 50 jasných přestupků proti zákonu rozporu v průběhu dalších 24 hodin. Jděte domů, vypište 50 rozporů a pohovoříme si o nich zítra ve stejnou dobu.“ Student souhlasil.

Příští den přišel s kalnýma očima a se seznamem 30 rozporů. Přiznal, že pracoval dlouho do noci, a že našel pouze 30. Ale předložil mi seznam těch nejkřiklavějších rozporů, které mohl najít. (Použil sekulární literaturu, která takové rozpory zmiňuje.) Prošel svůj seznam, jeden rozpor za druhým, aplikujíce test formální logiky na každý z nich. Použili jsme sylogismů, zákonů logického usuzování, pravdivostní tabulky a také Vennových diagramů, abychom prověřili logickou nekonzistenci a rozpory. U každého případu jsme objektivně dokázali, ne k mé spokojenosti, ale k jeho, že ani v jednom případě nešlo o porušení zákona rozporu.

Ne každá rozporuplnost v Bibli byla vyřešena. Ale směr, kterým se ubírají důkazy, je velmi povzbuzující. Se zvyšující se úrovní vědeckého bádání Bible a zlepšující se znalostí jazyka, textu a kontextu, se problém rozporu stává méně a méně důležitým. Dnes máme méně důvodů věřit, že Bible je plná rozporů, než kdykoli jindy v historii církve. Předsudky a kritické filosofické teorie však umírají velmi pomalou a těžkou smrtí.