Kromě otázek týkajících se mytologie, rozporů, konfliktu s vědou a historické nepřesnosti lidé odmítají Bibli, protože její kontext je považován za útočný. Konkrétně jsou kritizovány biblické záznamy o Božím hněvu. Starý zákon je kritizován za to, že zobrazuje Boha, který je nemilosrdný a ve svém rozhodování náladový. Lidé často říkají: „Nemám žádné problémy s milujícím Bohem Nového zákona, ale odmítám rozhněvaného Boha zákona Starého.”

Taková reakce na Starý zákon svědčí o vážném nepochopení Božího hněvu. V Bibli nenalezneme Boha, který svévolně nebo nevypočitatelně soudí. Nikdy se nehněvá na nevinné. Nikdy se nezlobí bezdůvodně. Jeho hněv je vždy namířen proti lidské vzpouře a hříchu.

Je ironií, že chápeme Starý a Nový zákon jako protikladné. Ironii uvidíme, zamyslíme-li se nad problematikou kříže. Kříž Nového zákona zjevuje nejsilnější a nejmystičtější výbuch Božího hněvu v Bibli. Trpí zde nevinný člověk, ale až poté, co na sebe dobrovolně a zástupně vzal všechny hříchy světa. Bez tohoto hněvu by neexistovala žádná milost. A přesně díky tomuto aktu hněvu milost dostat můžeme. Nový zákon nedělá rozdílu mezi Bohem Ježíšovým a Bohem Abrahamovým. Bůh starozákonních otců, kterého se Ježíš dovolává, je Bůh, kterému on slouží a kterého zjevuje.

Starý zákon i přes záznamy o Božím hněvu zůstává historií Boží milosti a trpělivosti, které Bůh měl s bouřícím se lidem. Neexistuje hněv obdobný hněvu Nového zákona a milost přesahující milosti Starého zákona. Falešná dichotomie mezi oběma zákony je cizí i samým biblickým autorům.

Nevidíme ale snad krvežíznivé právo a etiku, když studujeme zákoník Izraele? Neznamená seznam 35 hrdelních zločinů barbarskost? Nejsou kárná opatření Starého zákona projevy toho, co bychom považovali za krutý a neobvyklý trest?

Právo Starého zákona se nám zdá být kruté ve světle našich současných společenských měřítek. Ale my žijeme v době, ve které vážný hřích není brán vážně. Žijeme v době, ve které svatost Boha a posvátnost lidského života byly bohužel zatlačeny do pozadí.

Porovnáme-li právo Starého zákona se zákony stvoření, neuvidíme krutost Boha, ale jeho milostivost. Ve stvoření je každý hřích proti Bohu smrtelným hříchem. Nejmenším aktem vzpoury pácháme vesmírnou zradu. Jakýkoli hřích proti dokonalému svatému Bohu může po právu skončit smrtí. Pak tedy právo Starého zákona představuje velké snížení počtu hrdelních zločinů, což spíše než o krvežíznivé pomstychtivosti nahněvaného Boha svědčí o trpělivosti a milosti Boha svatého a milujícího.

Přesně ve chvíli, kdy cítíme, že na nás Bible útočí, nabízí se nám zvláštní příležitost pro nadpřirozenou lekci. Studiem částí Bible, které jsou nám nepříjemné, můžeme v sobě objevit hodnoty a názory, které nejsou v souladu s Boží moudrostí. Jestliže je nám Bible nepříjemná, nemusí to být vina Boha, ale možná je to vina našeho vlastního pokaženého a pokrouceného smyslu pro hodnoty. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybychom si zakázali Bibli kritizovat a dovolili jí, aby kritizovala ona nás!