Pokračovanie z článku: Katolícke kňažstvo a jeho príťažlivosť. Výpoveď bývalého katolíckeho kňaza…

V Novém Zákoně nejsou zmíněni žádní obětní kněží, pouze starší a biskupové. Neexistuje naprosto žádný biblický základ pro katolické kněžství. V Kristu Ježíši jsou všichni věřící součástí královského Kristova kněžstva v duchovní chvále. Avšak nikdo nemá podíl na Jeho obětním kněžství. Jako staré slavné přirovnání císařových nových šatů, stránky Písma ukazují, že biblický základ pro římskokatolické kněžství jednoduše neexistuje!

Rozdíl mezi Kristovým kněžstvím a starozákonním kněžstvím je velmi jasný. Levitští kněží byli pouze smrtelnými lidmi, a proto potřebovali své nástupce. Kristus je na rozdíl od nich věčným Knězem a Jeho kněžství je nepřenosné a nepotřebuje žádného nástupce.

„A jich se stalo kněžími mnoho, protože jim smrt bránila jimi zůstat, ale on, protože zůstává na věky, má nepomíjející kněžství.“

Nepomíjející vyjadřuje význam pasáže. Text přesně říká, že kněžství nepřešlo do jiných rukou. Levitské kněžství se přenášelo, tak jak následovaly generace, z jednoho na druhého. Toto odůvodnění je zde, aby dokázalo, že Kněžství Ježíše Krista je věčné a nepřenáší se z jednoho člověka na druhého.

Pasáž pokračuje: „Proto je také schopen dokonale spasit ty, kdo skrze něj přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby za ně orodoval.“

On neumírá, jako umírali smrtelní židovští kněží. A to je ten důvod, proč je schopen dokonale spasit. Pasáž pokračuje:

„Ten nemusí jako tamti nejvyšší kněží každý den nejprve přinášet oběti za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.“

Kněží před Kristem byli pouze smrtelnými lidmi a bylo nezbytné, aby jejich úřad byl odevzdán do jiných rukou. Byli hříšnými lidmi a bylo nezbytné, aby obětovali oběti za sebe právě tak, jako za ostatní. Ježíš Kristus tak odstranil Levitské kněžství a s ním i jejich kněží, když umřel na kříži:

„A hle, chrámová opona se roztrhla na dva kusy odshora až dolů.“

Chrámová opona pověšená v chrámě, která oddělovala svatyni od svatého místa, se roztrhla od shora dolů, na znamení konce celého kněžství Staré Smlouvy. Úřad mnoha kněží Starého Zákona byl ukončen, protože jediný Kněz pokračuje v tomto úřadě navěky!

Vysokou důležitost má skutečnost, že jen Ježíš Kristus byl způsobilý nabídnout sám sebe. On sám byl k tomu naprosto jedinečně ustanoven, jak učí Duch svatý:

„Slušelo se totiž, abychom měli takovéhoto nejvyššího kněze – svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa.“

Pán Ježíš Kristus je jediným obětním knězem Nového Zákona. On dokončil dílo našeho spasení svou jedinou obětí. Písmo Svaté opětovně ustanovuje tuto pravdu. Jádro této celé pravdy je vyjádřeno v Pánově vyhlášení na kříži:

„Tetelestai“ – „Dokonáno jest“

Jedna oběť, jednou obětovaná

Oběť Pána Ježíše Krista vyjadřuje naplnění a konec kněžských obřadů Starého Zákona:

„Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy.“

Skrze svou kněžskou oběť na kříži, Ježíš Kristus „sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech.“

Je tedy jasné, že Kristova oběť byla určena k tomu, aby byla jediná za všechny na rozdíl od obětí Starého Zákona.

„Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici.“ „neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti.“

Zvláštní jedinečnost Kristovy oběti spočívá v tom, že byla nabídnuta jen jednou a provždy. Pojem „jednou“ je pokládán za tak důležitý, že je skrze Ducha svatého v Novém Zákoně potvrzen sedmkrát. Dokonalost Kristovy oběti je v protikladu s denně opakovanými oběťmi Starého Zákona. Pravda o znamenitosti jediné Kristovy oběti je vyzdvižena slovem „jednou“. Apoštol Pavel učí:

“Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.“

Apoštol Petr učí podobně:

„Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu.“

Stejná pravda je pětkrát vyučována v knize Židům se závěrem: „tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil.“

Pravé uctívání Boha je v Ježíši Kristu – věčném Knězi

Pravé uctívání Boha je v Ježíši Kristu – věčném Knězi. On tím, kdo potvrzuje pravost uctívání, když je činěno v Jeho jménu a shodě s Jeho Slovem. Jediným základem pro pravé uctívání je Kristova vlastní spravedlnost přičtená věřícímu samotou milostí skrze víru. Jeho ustanovení v uctívání jsou nejdůležitější: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

Největší útěchou, kterou pravé uctívání věřícím dává, je, že mají Ježíše Krista, svého Pána a Mistra, v němž jsou přijati, jako svého přímluvce. Je jejich Nejvyšším Knězem: „To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích.“

Věřící mají pevnou víru v Boží přítomnost, protože mají jednoho věčného Kněze, který obětoval jedinou oběť jednou provždy! Bez této pravdy nemá nikdo evangelium ani věčný život.

Obrátený katolícky kňaz R. Bennet