Pokračovanie predošlého článku

Pánovo volání ke službě a manželství

Katolická církev manželství pro své kněžstvo zcela vylučuje. Důrazně říká:

„Klerik, který se byť jen pokusí o civilní sňatek, se vydává nebezpečí automatické (latae sententiae) suspenzace. Je-li varován a nezmění své smýšlení a pokračuje ve skandálním chování, může být potrestán různým zbavením funkcí, dokonce až do toho bodu, kdy může být odvolán ze svého úřadu.“

Pro Řím je nejzávažnější, když se kněz pokouší oženit, a je natolik arogantní, že se to odvažuje nazvat skandálem. Podle Bible je manželství ctěné a neposkvrněné. Právě tak, jako slunce překoná temnotu, tak čisté světlo Božího Slova podporuje manželství jako „čestné“ a nic takového jako skandál!

K úřadu biskupa (tj. starší nebo pastor), Boží Slovo říká, že: „kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci.“ Požadavky pro toho, kdo si přeje být v tomto úřadu, jsou dány:

„(Biskup) musí ovšem být bezúhonný: věrný manžel, střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. Nesmí to být opilec, hrubián ani prospěchář, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti.

(Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?)“

Světlo Božího Slova ukazuje, že muž má být schopen zvládnout nejdříve svou domácnost, než se pokusí dohlížet na věřící v křesťanském společenství. Má být mužem jedné ženy. Kéž by Bůh dal tu milost všem, kteří jsou v kléru, aby tyto verše mohli číst…

Dar celibátu v kontrastu se zákonem celibátu

Pán řekl o celibátu, že je to dar jen pro málokteré. Doba a okolnosti tohoto celibátního života jsou výhradně mezi Pánem a jednotlivcem.

„Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi sami stali pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Je třeba poznamenat, že celibátní život není podmínkou pro službu, ale spíše, “kdo to může přijmout, ať to přijme“.

Apoštol Pavel dal stejnou radu jako Pán. Učil, že by bylo vhodné pro neoženěné, aby zůstali sami, pokud tento „mimořádný dar“ dostali od Boha:

„Přál bych si, aby všichni byli jako já, ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.“

Také uvedl důvod, proč je výhodnější, když je člověk sám:

„Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu, ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě.“

Dokonce i poslední slova upozornění apoštola Pavla jsou zcela jasná a důrazná:

„Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.“

Tato vymezení se shoduje s vlastním napomenutím Pána:

„Ne všichni přijímají toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.“

Proto uložení povinnosti celibátu nutného pro vstup do služby je naprosto nebiblické. Nicméně toto je přesně to, co Římská církev dělá.

Zatímco jsme poznali, že zdržet se od ženění není povinností pro službu, Vatikán je dost smělý na to, že prohlašuje kněžský celibát jako „svatý zákon.“ Oficiální učení je následující:

„II. Vatikánský koncil o trvalé zdrženlivosti prohlásil, že „povaha kněžství ji sice sama o sobě nevyžaduje, ale je to zjevné z praxe první Církve a z tradice východních církví“, ale ten stejný posvátný koncil neváhal slavnostně potvrdit starý, posvátný a blahodárný zákon o kněžském celibátu.“

Takto katolická církev popírá samotné Boží Slovo a pokouší Pána Boha tím, co dělá svým mladíkům. Celý účel Vatikánu, papeže, kardinálů a kurie je celosvětové udržování kontroly nad kněžími. A tak uložili zákon kněžského celibátu způsobem, že mohou pokračovat v kontrole těchto lidí, kteří, kdyby byli ženatí, museli mít odpovědnost za své děti, majetek, domácnosti a nejvíce ze všeho za své svědomí. Řím pokouší Boha tím, že podporuje nepravé kněžství a navíc vystavuje své mladé do prostředí, kde jsou vtaženi do nemorálních tužeb.

Neblahým dopadem tohoto problému – předstíraného kněžství – je obraz, který vidí všichni lidé. Skutky i srdce všech jsou špatné. Každý má špatné skutky z důvodu vlastní hříšnosti. Každý má porušené lidské srdce kvůli Adamově prvotnímu hříchu. Všichni potřebují Boží milost v Kristu Ježíši. Tak to bylo prohlášeno více než sedm set let před Ježíšem Kristem, který vykonal svou kněžskou práci na kříži. Prorok Izajáš prohlásil:

„Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej (Krista) však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ „Jenže on (Kristus) byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“

Apoštol Petr také prohlašuje:

„Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivým zlatem ani stříbrem.“

Věřící má vzhlížet k Ježíši Kristu jako Původci a Dokonavateli své víry. Vírou v Ježíše Krista samotného je nám Jeho spravedlnost přičtena a i když naše hříchy jsou jako šarlat, On je činí bílé jako sníh. Toto je úžasná zpráva a my se modlíme a prosíme Pána za ty, kteří jsou v katolickém kněžství a ty, kteří se nechali zlákat mocí a jejich letmou slávou, aby mohli slyšet živé Boží Slovo!

Kdo je Tvým knězem?

Důležitou otázkou na konci této kapitoly je: Kdo je Tvým knězem?

Kristovo kněžství je slavné, jako je On sám slavný. Je to kněžství, ve kterém On sám nabídl Otci vše, čím byl. Je to Jeho definitivní a dokončená práce, ve které sláva Jeho osoby bude zářit navěky. Udělal vše, co bylo nezbytné proto, aby odejmul hříchy svého lidu. Poskytl jim odpuštění jejich hříchů stejně tak, jako jejich vlastní dokonalé postavení před Bohem. „Je dokonáno,“ prohlásil.

Co bylo ukončeno, je otroctví věřícího hříchu a veškerá vina za hřích, která z něj plynula. Plná cena pro vykoupení věřícího byla zaplacena. Vše bylo vykonáno podle požadavku Božího Zákona. Vše bylo za věřícího Bohu zaplaceno.

V kontrastu s tím je zde katolické kněžství, které je prachem, kouřem a představami. Jako ve velmi dobře známé alegorii – Císařovy nové šaty – jednoduše legitimně neexistuje.

Věř věčnému Pánu a poznej Kněze, který dává život nyní a navždy!

„Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem…“

Toto je živoucí cesta. Pokoušet se přijít k Bohu skrze pozemské obětní kněžstvo, které nemá žádného místa v Novém Zákoně, vede ke smrti. Cesta k věčnému Otci je skrze samotného věčného Kněze: Jeho smrt je pro nás cestou k životu. Pro Ty, kdo tomu věří, je Pán nad veškeré chápání drahý.