Je Písmo Svaté neomylné?

Jedna věc je argumentovat, že Bible je v podstatě důvěryhodný zdroj historie a náboženské nauky; je úplně něco jiného postulovat, že Bible pochází od Boha a je neomylná a spolehlivá. Jedna věc je tvrdit, že Bible má velkou hodnotu jako pokladnice lidského pochopení náboženské pravdy; je něco úplně jiného říct, že nám zprostředkovává Boží zjevení a může být po právu nazývána Slovem Božím.

Proč křesťanům nestačí tvrzení, že Bible je obecně důvěryhodná a jsou přesvědčeni, že Bible je neomylným Slovem Božím? Následující úvaha není pokusem o dokázání neomylnosti Písma Svatého, ale spíše snahou nastínit postup, jakým k tomuto závěru lze dojít. Není v možnostech této práce předložit obhajobu neomylnosti Bible. Jejím cílem je spíše vysvětlit a objasnit proces, jakým k tomuto názoru docházíme.

Argumentaci o neomylnosti Písma Svatého můžeme vést deduktivním i induktivním způsobem. Začíná předpokladem o obecné důvěryhodnosti Bible a vede k závěru, že Bible je neomylná.

Úvaha vypadá takto:

Předpoklad A – Bible je v zásadě důvěryhodný dokument.
Předpoklad B – Na základě tohoto důvěryhodného dokumentu máme dostatečné důkazy, abychom věřili, že Ježíš je Synem Božím.
Předpoklad C -Ježíš Kristus, Syn Boží, je neomylnou autoritou.
Předpoklad D – Ježíš Kristus učí, že Bible je více než obecně důvěryhodná; je Slovem Božím.
Předpoklad E – Slovo, protože jej máme od Boha, je zcela důvěryhodné, protože Bůh je zcela důvěryhodný.

Na základě neomylné autority Ježíše Krista, církev věří, že Bible je zcela důvěryhodná; tj. neomylná.

Všimněte si, že se nejedná o uvažování v kruhu. Při uvažování v kruhu je výsledek usuzování obsažen již v prvním předpokladu. Tato metoda postupuje k vývoji lineárním způsobem. Tato argumentace sama o sobě není naprosto spolehlivá, protože každý předpoklad je otázkou induktivního a deduktivního uvažování, a to je prováděno omylnými lidskými bytostmi. Ale v této metodě nenalezneme subjektivní skok víry. Tento proces vyžaduje spíše pečlivé historické a empirické zkoumání, a zároveň i logické usuzování.

Když Bible o sobě tvrdí, že je Slovem Božím, nedokazuje to ještě pravost tohoto tvrzení. Jakákoli kniha může obsahovat takovéto tvrzení. Ale skutečnost, že Bible takovéto prohlášení činí, je skutečně důležitá. Jestliže je Bible důvěryhodná, musíme brát vážně tvrzení, že je více než důvěryhodná. Jestliže jsme přesvědčeni, že Kristus je nevinným synem Boha, pak musíme brát vážně Jeho názor na Písmo Svaté. Jestliže se církev podrobuje autoritě Krista, pak musí považovat jeho pohled na Písmo za směrodatný. Církev je vedena k vyznání své víry v Boží autoritu a neomylnost Písma Svatého Kristem samým.

Na sympoziu Biblických vědců a teologů v Ligonier Valley v Pensylvánii na podzim roku 1973 skupina vědců vydala prohlášení o Písmu, které je zaměřeno na osobu Krista jako základ biblické autority. Toto „Prohlášení z Ligonier” říká:

„Věříme, že Písmo Svaté, Starý a Nový zákon jsou nepochybným Slovem Božím: považujeme Bibli, jak nám byla původně dána skrze lidské zprostředkovatele zjevení, za neomylnou a chápeme toto prohlášení jako zásadní článek víry, který má důsledky pro celý život a jednání všech křesťanů. Společně s velkými otci křesťanské historie deklarujeme naši víru ve věrohodnost Písma a zdůrazňujeme, že jakýkoli pohled, který Písmu přisuzuje menší neomylnost než úplnou, je v konfliktu s biblickým svědectvím obecně a s učením Ježíše Krista obzvláště. Z poslušnosti Bohu církve se bez výhrad podřizujeme Kristově autoritativnímu názoru na Svaté Písmo.”