Nemyslím tím, že byste své dítě měli rozmazlovat, ale že byste mu měli dávat najevo, že ho milujete.

Láska by měla být stříbrnou nití vinoucí se celým vaším chováním. Laskavost, vlídnost, trpělivost, shovívavost, vytrvalost, soucit, ochota vstoupit do dětských trampot a připravenost účastnit se dětských radostí – to jsou provázky, kterými se dá dítě vést nejsnáze, vodítka, kterých se musíte držet, pokud chcete najít klíč k jeho srdéčku.

I mezi dospělými lidmi se najde jen málo takových, které snáze k něčemu dotlačíte, než přitáhnete. V naší mysli je něco, co se proti každému nátlaku tvrdošíjně staví. Už při pouhé myšlence na vynucenou poslušnost nám zatrne. Jsme jako mladí hřebci v rukou krotitele: chovejte se k nim laskavě a dostanete z nich hodně, za čas je možná budete moci vodit jen za uzdu; chovejte se k nim hrubě a násilně a potrvá měsíce, než se vám je vůbec podaří zkrotit.

Dětská mysl je té dospělé velmi podobná. Přísnost a tvrdost v jednání děti zchladí a odradí. Zavře vám dveře k jejich srdci a vy se je pak můžete až do úmoru snažit najít a otevřít. Ale dejte jim znát, že k nim chováte něžné city, že skutečně toužíte po tom, aby byly šťastné, a chcete jim prokázat dobro, že když je trestáte, pak je to pro jejich prospěch, a že jako ten pelikán byste prolili i svoji krev, abyste nasytili jejich duše; ukažte jim to a říkám vám, že brzo budou bez okolků vaše. Pokud máte kdy získat jejich pozornost, musíte je vábit laskavostí.

K takovému ponaučení nás může vést i náš samotný rozum. Děti jsou slabá a něžná stvoření a jako taková potřebují trpělivost a ohleduplné zacházení. Musíme s nimi jednat jemně, jako s křehkým stroječkem, nebo jim hrubými prsty způsobíme víc škody než užitku. Jsou jako malé rostlinky, které potřebují zalévat jen mírně a trošičku.

Nesmíme po nich chtít všechno najednou. Musíme pamatovat na to, jaké děti jsou, a učit je, co jsou schopné snést. Jejich mysl je jako hrouda kovu, kterou nelze vykovat do užitečného tvaru naráz, ale jen řadou trpělivých, malých úderů. Jejich porozumění je jako nádoba s úzkým hrdlem: víno znalostí do ní musíme lít postupně, nebo ho rozlijeme a zmaříme.

„Ponaučení za ponaučením, pravidlo za pravidlem, trošku odtud, trošku odtamtud,” se musí stát naším heslem. Brousek dělá své dílo pomalu, ale neustálé přebrušování nakonec kose vytvoří výborné ostří. Při výchově dětí je tedy třeba trpělivosti; bez ní nedokážete vůbec nic.

Nic nenahradí lásku a něžnost, pokud se jí nedostává. Kazatel vám může říkat pravdu přesně tak, jak je v Ježíši, jasně, přesvědčivě, bez pochybností; ale pokud ji neříká s láskou, získá jen málo duší. Vy také musíte svým dětem ukládat povinnosti, přikazovat jim, občas pohrozit, potrestat, zdůvodňovat, ale pokud bude ve vaší výchově chybět láska, bude vaše práce marná.

Láska je největším tajemstvím úspěšné výchovy. Hněv a tvrdost mohou vyděsit, ale dítě nepřesvědčí, že máte pravdu; a když vás uvidí často rozzlobené, brzy ztratíte jeho úctu. Otec, který mluví ke svému synu jako Saul k Jónatanovi (1S 20:30), nemůže čekat, že si udrží vliv na synovu mysl.

Usilovně se snažte udržet si náklonnost svých dětí. Je nebezpečné, když se vás děti začnou bát. Téměř cokoli je lepší, než aby mezi vámi a dětmi panovaly odtažitost a zábrany, a právě ty určitě přijdou se strachem. Strach brání otevřenosti v jednání, vede k zastírání a zatajování, zasévá semínka pokrytectví a zapříčiňuje mnohou lež.

V apoštolových slovech ke Koloským je bohaté naleziště pravdy: „Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.” (Ko 3:21) Nepřehlédněte tuto radu.