Svědectví – Helenka

Vyrůstala jsem v rodině bez Boha. Moje babička byla katolička, ale více se zabývala horoskopy, než vírou křesťanskou. Jinak jsem víru jako dítě neznala, neznala jsem Krista Pána a Spasitele světa.

Už v 15 letech, moje cesta nabrala pád do hlubin, i když v té době jsem si to vůbec neuvědomovala. V době, kdy mladí lidé poznávají sexuální svět, já už měla prvního zákazníka na sexuální služby a líbilo se mi, že jsem si takto mohla vydělat nějaké peníze. Postupně jsem se dostávala do společností, kde byly sexuální služby na vyšší úrovni, dostala jsem práci v tomto špinavém odvětví, v dobrém podniku v Praze. To byl pouze skok od toho, abych nafotila erotické fotografie a později jsem dokonce natočila i několik pornofilmů. Tento styl života se mi však moc nelíbil a tak jsem dělala společnici, různým lidem, politikům, boháčům.

Mezitím musím ještě zmínit, že jsem se věnovala okultismu a magii. Měla jsem doma opravdovou lebku, nějakého mrtvého člověka a dělala jsem velmi špatné věci. Rozbíjela jsem přes zaklínadla rodiny, když jsem se zaměřila na muže a odtrhla jsem ho svými kouzly od své rodiny a ženy. Věnovala jsem se tarotu, věštění, okultismu, horoskopům. Chodila jsem se svými klientama jako společnice a nechávala si zato platit.

Tímto způsobem života jsem žila do svých 32 let. Pak se stalo cosi divného. Dívala jsem se na TV, kde jsem viděla katolického kněze a poprvé v životě jsem poslouchala co říká – jmenoval se Marián Kuffa. Zapomněla jsem nato, ale druhý den se znovu ten farář objevil na obrazovce. Viděla jsem, jak pomáhá lidem v nouzi, bezdomovcům, cikánům, propuštěným vězňům. Rozhodla jsem se zajet tam, kde tento farář působil, do Žakoviec, na Slovensko. Moje máma ze Slovenska pochází a já mám Slovensko velmi ráda.

Musím přiznat, že jsem měla nečisté sexuální myšlenky i ohledně tohoto faráře a tak jsem v srdci přemýšlela, jestli se dá takový člověk svést. Přišla jsem do Žakoviec, kde jsem se přihlásila jako dobrovolnice a dělala jsem přesný opak toho, co do té doby. Místo škození lidem, jsem jim pomáhala, starala se o nich a začala jsem poslouchat evangelium, které se v kostele četlo. Tak jsem poprvé slyšela o Kristu. Tento způsob života se mi zalíbil a zhnusil se mi život předchozí. S farářem Kuffou jsem mluvila o tom, že bych se chtěla stát jeptiškou. Nato bylo nutné projít katechismem, křtem, přijímáním a biřmováním.

Tak jsem se po několika týdnech vrátila do Prahy a přihlásila se na farním úřadě, že bych chtěla křest. Byla jsem zařazena na katechismus pro dospělé. Můj poslední klient, starší pán, to špatně snášel, protože jsem už odmítala sexuální služby. Dokonce byl se mnou ještě v kostele, ale když pochopil že je konec v oblasti sexu, našel si jinou společnici.

Tak jsem prošla katechismem, byla jsem pokřtěna a dostala další svátosti. Jak jsem se tak spokojeně sama sebe opíjela vírou, narazila jsem na stránku jakéhosi křesťana, která má název:  www.baranokbozi.com

Pomyslela jsem si, že se trochu budu vzdělávat ve víře a tak jsem začala číst. Zůstávala jsem však z těch článků v šoku. Velmi hluboce mě zneklidňovali. Ten křesťan tam psal o zkaženosti člověka, zvlášť lidského centra – srdce. Nechtěla jsem tomu věřit co tam psal, opíral se však výhradně o bibli a tak jsem ji sama začala studovat a porovnávat. Ten křesťan na moje zděšení měl pravdu ve všem, co napsal.

Já jsem si myslela jako katolička, že když jsem se vyzpovídala, že jsem na tom dobře, že křest ze mě smyl všechny hříchy a nyní zpovědí se budu pouze udržovat. Že jsem se stala nyní dobrým člověkem, chodím do církve, chodím přijímat Ježíše, dělám dobré skutky, navštěvuji mše, modlím se růžence, klečím při adoraci, mám spoustu pobožností. Ale tento křesťan mě děsil, že to jsou všechno povrchní věci, neboť všichni máme špatné sobecké srdce a jediným lékem na náš hřích a skažené srdce, je Ježíš Kristus, očištění Jeho krví, Jeho jedinou obětí na Golgotě, kde vzal moje hříchy na dřevo kříže a tam jej přibil, aby byly odsouzeny spolu s Ním, kde se Boží hněv vylil na Jeho hlavu a to vše v zástupnosti místo mě. To já jsem měla být na tom kříži, se svými vlastními hříchy a Boží hněv se na mě měl lít a to celou věčnost, což není nic jiného, než peklo. Ale tento Syn Boží – Ježíš, se v zástupnosti za mě nechal přibít na kříž a On místo mě všechno odtrpěl.

Musím zde říci ještě jednu důležitou věc. Katolíci dělali nade mou exorcismus, protože jsem měla různé vidění a vykrucovalo mi ruce. To byl následek mého okultismu. Byla jsem u známého českého exorcisty – Kodeta, no nic nepomohlo. Teprve když jsem přijala evangelium, až když jsem přijala Krista jako svého Pána, přestali jak vidění, tak i vykrucování rukou.

Katolíci mi říkali, abych se dívala na obraz Faustýny, že dostanu mnohé požehnání. Já jsem se dívala na ten obraz a viděla jsem různé věci, světlo a jiné podivnosti. Po přijetí Krista, je to jen obraz, nic nevidím, jen obyčejný obraz. Pán mně zbavil těchto přeludů.

Tady jsem začala vidět odklon katolické církve a jejího podání víry s pravým evangeliem, které je zapsáno v bibli. Tak jsem tomu křesťanovi s tou stránkou – Beránek Boží – po mnoha probdělých nocích napsala a on mi začal vykládat bod po bodu evangelium – versus katolické náboženství.

Říkal mi, jak hříšník dal své ruce, ve staré smlouvě na hlavu nevinného beránka  a tento beránek byl před ním zabit, kvůli tomuto hříšníkovi byla vylita krev toho beránka. Tak má i křesťan dát ruce na hlavu Beránka Božího – Ježíše Krista a uvědomit si, že On svou krví zaplatil za všechny mé hříchy, dokonce se stal hříchem za mě – říká Písmo.

Zde jsem cítila velký pláč nad sebou a velké neštěstí, protože tento Beránek, se za mě stal nemravnou ženou, prostitutkou, nevěstkou. Nedokázala jsem dlouhé dny, dát v pomyšlení své špinavé ruce, na přečistou hlavu tohoto nevinného Beránka. Pokud mě Boží slovo neusvědčilo z toho, jaká jsem strašná hříšnice, ale také to – jak jsou i všichni lidé kolem mně do jednoho stejní hříšníci a proto každý kdo chce být spasen, musí položit ruce na Hlavu Beránkovu a přežít ve svém srdci tu strašnou bolest Krista, který mé hříchy dal pod Boží hněv a na Jeho svatém těle byly Božím hněvem odsouzeny. Brečela jsem celé dni sama nad sebou.

Tak jsem pochopila marnost a slabost katolických svátostí, které byly pouze lidskou formou odpuštění, bez skutečného pokání. Pochopila jsem z listu Židům, že Kristus je jediným knězem, že On žádných jiných kněží neustanovil, protože On je plně dostatečný. Pochopila jsem, že Kristus zahrnuje sám v sobě všechny svátosti. Skrze Něho jsme pokřtěni, pouze skrze Něho máme odpuštěny hříchy, skrze Něho jsme biřmování Duchem ve víře v Jeho svatou osobu, že pouze On nám dává spásu a věčný ráj, kde On odžil místo nás dokonalý život a Bůh nám daroval Jeho spravedlnost. Že On nás očistil ne nedokonalou krví beránků, ale svou svatou Božskou krví Beránka dokonalého. Že vstal z mrtvých, vzal klíče od podsvětí a smrti, vyvedl věřící ven z věznic smrti, když se pak sám posadil na pravici Boha Otce, mého Tatínka, jehož dnes volám Abba – a tam se za nás Ježíš přimlouvá. Protože Písmo říká, že je pouze jeden prostředník mezi Bohem mým Otec a lidmi – Ježíš Kristus. Už jsem nemohla být v katolické církvi, která všechno toto ztratila. Musela jsem odejít od tohoto systému, který je výmyslem lidským a není podložený Božím neomylným slovem. Katolíci dokonce popírají a překrucují Slovo Boha – bibli, zlehčují, házejí nad ním rukou, že to je nic – ale slovo naší církve – slovo lidské, to je něco.

Boží prozřetelnost

Tento křesťan se svou stránkou – Beránek Boží – byl těsně před tím, než jsem se k němu dostala, stejně katolíkem jako já. I když on byl dříve obráceným křesťanem, pokřtěným ponořením, znal dobře Písmo. No na své cestě hledání se rozhodl, že půjde ke katolíkům, i se svou horlivostí ke Kristu. Tato horlivost pro Krista však v katolickém prostředí není příliš populární, protože tam se vzdává úcta k Marii, pak svatým a pak různým místům kde byly zjevení, pak zázračným obrazům a relikviím. Kristus je zmenšený do malé oplatky na oltáři, kde se znovu provádí Jeho oběť, která byla jednou provždy právoplatně dokonaná na Golgotě, když Ježíš uzavřel a zapečetil své poslání zvoláním – Dokonáno jest!

Bůh tohoto křesťana opět přivedl k Písmu, k Slovu Boha a on opustil katolickou církev, aby se mne o pár měsíců, z Boží prozřetelnosti ujal.

Stále na mě tlačil, abych odešla do Pražského biblického sboru (http://www.krestanepraha.cz), protože tam se vyučuje správně evangelium, kazatelé se prý neodklánějí ani nalevo ani napravo. Ale já jsem tam jít nechtěla, protože jsem to měla daleko a tak jsem se rozhodla, že půjdu k místním evangelíkům. Nejprve jsem byla nadšená z nich, ale později jsem pochopila, že věří hrozným způsobem. Věří v spásu mimo Krista, věří že pohané budou spaseni pokud dělají dobré skutky, mnozí z nich podporovaly potraty. To je cena zato, že se začaly s katolíky bratříčkovat a tím pádem jejich víra upadla. Přestože stojí na reformovaných vyznáních, sami tyto vyznání neznají a nevědí, jací špatní a zlí lidé jsou ve svém srdci, jak potřebují nutně Spasitele.

Já jsem podle Písma zvěstovala evangelium v práci, kde mě kolegové vysmívají proto a tito evangelíci mi říkali, že to není nutné. Modlím se za jejich obrácení, protože žijí v slepotě a nevědomosti.

Ale stala se podivuhodná věc v Boží prozřetelnosti. Jak jsem říkala evangelium a jeden kolega, hodně nad tím přemýšlel a já mu nedokázala odpovědět na všechny otázky, proto jsem ho v prozřetelnosti poslala, aby šel do biblického Pražského sboru, kde mě stále posílal křesťan ze stránkou – Beránek Boží. Tento můj kolega se tedy rozhodl, že tam i půjde. Jeden starší sboru, mu důkladně a velmi dlouho vykládal evangelium, až mu přišlo do srdce světlo a on začal věřit. Šel pak do tohoto sboru i druhý den, tam se starší nad ním modlili a on plakal nad svými hříchy. Zavolal mi, že uvěřil a že chce do tohoto sboru chodit, protože zde bude růst v poznání Páně.

Mě od toho sboru stále něco drželo. Ale stala se podivná věc. Ten sbor organizoval v Brně velkou křesťanskou konferenci, kde se setkali křesťané z celého Československa a to v Brně. Tohoto mého kolegu tam pozvali, protože měli místo v jednom autě. Ale ne jen jedno místo měli volné, nýbrž Bůh zařídil, že měli volná místa až dvě! To druhé mi Pán nabídl ve své prozřetelnosti skrze kolegu, který mě volal a prosil, abych tam s ním šla. Já, která jsem se vyhýbala tomuto sboru, jsem měla jít s nimi na celodenní konferenci do Brna.

Měla jsem předtím v pátek na sobotu noční směnu a nestíhala bych to a byla jsem i ráda. Ale nevím co to byla za sílu, i naléhání kolegu, tuto noční jsem zrušila s tím, že přece jen půjdu. No ještě večer když jsem si lehala do postele, jsem byla rozhodnutá, že ráno nikam nepojedu!

A tu zase pracovala Boží ruka. Ten křesťan s tou křesťanskou stránkou – Beránek Boží, se o čtvrté ráno probudil a modlil se k Bohu i za mě a moje směrování. Jak se pomodlil poté usnul. Toto jsem se dozvěděla později. Jak se však tento křesťan modlil, mě doma jakoby něco brzy ráno nakoplo a přece jsem se rozhodla jít. Říkala jsem si pro sebe – co to děláš? Vždyť si nechtěla jít, chtěla si doma odpočívat v teplé posteli. Zde se na mně ukázala tatáž moc od Pána, jak na apoštolovi Petrovi, kde mě Pán opásal a poslal tam, kam jsem jít nechtěla. Měla jsem nutkání se vrátit, ale nakonec jsem odešla s křesťany v jejich autě. Svědčily mi krásně o Kristu, o evangeliu, cesta rychle ubíhala.

Samotná konference byla úžasná, tak mnoho Božího slova mi padalo do srdce, jako nikdy předtím. A ti lidé – o ničem jiném nemluvili, jen o Kristu. Všude jsem kolem sebe slyšela mluvit – Ježíš, Ježíš, Kristus, Kristus, Pán, Pán. Připadala jsem si jako v ranní církve a kdo nezná těchto – bláznů pro Krista – nikdy nepochopí, že i v dnešním světě existují křesťané, kteří víru v Pána berou na sto procent vážně. Kéž by katolíci takhle žili vírou.

Dalším šokem bylo to, že na jídelní přestávce, mě pozval sám organizátor na oběd a zajímal se o mě a mou víru, i když měl velmi těsný a nabitý program.

Tento den byl dnem Páně. Tak hodně o Pánu jsem neslyšela za celý svůj krátký křesťanský život. V autě cestou domů jsme hovořili o víře, víře a jen víře. Ani se mi od těchto lidí nechtělo odejít, až mě bolelo srdce, když jsme se loučili.

Na druhý den, v neděli, už jsem byla ve sboru u těchto úžasných křesťanů, i s mým kolegou, kterému jsem hlásala ještě v práci Slovo našeho Všemohoucího Boha. Je nyní na Pánu, jak mě dále povede. On mi ukazuje nejen svou lásku, ale i své mocné rameno, kterým mě nejen podpírá, ale mě i tlačí do situací které nechci, ale které chce on – Můj Bůh.

Víra v Boha je boj, ale ovoce tohoto boje je sladké a šťavnaté. Děkuji a chválím Páně za to, co mi v životě vykonal. Mně, horší hříšnicí jakou byla Maria Magdaléna, udělil Pán nezaslouženou milost. Můj Pán a můj Bůh, je svrchovaným Bohem, který si mě vyvolil dávno předtím, než stvořil svět a to ne proto, že by ve mně byla nějaká láska k Němu, že by na mně viděl něco dobrého, ale protože On, Bůh Všemohoucí, se tak ve své síle a svrchovanosti rozhodl, že ani moci pekla nemohou zvrátit Jeho rozhodnutí, které nadekretoval.

Ať Mu je sláva na věky věků.

Padám Pane před tebou do prachu, protože jsem sama jen hříšný prach. Ale Ty, z tohoto prachu si můžeš vytvořit svou nádobu. Kárej mě, zkoušej mě, bičuj mě svým slovem, jen se mě už nikdy Nevzdej …

Helenka … Únor 2018