Vaši maličcí jsou ve vašich očích nepochybně velmi vzácní; ale jestliže je milujete, přemýšlejte často o jejich duši. Žádný prospěch by pro vás neměl mít větší váhu než jejich věčný prospěch.

Žádná část našich dětí nám nesmí být dražší než ta, která nikdy nezemře. Svět i se vší svou slávou pomine, hory se roztaví, nebesa budou svinuta jako svitek i slunce přestane svítit. Ale duch, který přebývá v těch malých stvořeníčkách, jež tak milujete, je všechny přežije. Zda budou žít spokojeně, nebo v utrpení, to hodně záleží na vás.

Tuto myšlenku byste měli mít na paměti ve všem, co pro své děti děláte. Při každém kroku, který podnikáte, každém záměru, plánu a uspořádání, které se jich týká, nevynechejte onu zásadní otázku: „Jaký to bude mít dopad na jejich duši?”

Láska k duši je duší každé lásky. Hýčkat, rozmazlovat a vždy vyhovět svému dítěti, jako by tento svět byl vším, o co se kdy bude muset starat, a tento život byl jedinou příležitostí k dosažení štěstí, není ve skutečnosti láska, ale krutost. V takovém případě s dítětem jednáme stejně jako se zvířetem – to také má jen jeden svět, na který se upíná, a po smrti už nic. Skrýváme tak před ním zásadní pravdu, kterou by se mělo naučit už v raném dětství, že hlavním cílem jeho života je spása vlastní duše.

Věrný křesťan nesmí být otrokem nejnovější módy, pokud chce své dítě vychovat pro nebe. Nesmí se spokojit s tím, že bude nějakou věc dělat jen proto, že je to teď zvykem; vychovávat své děti a učit je určitým způsobům jen proto, že je to teď normální; dovolovat jim číst knihy pochybné hodnoty jen proto, že je čtou všichni; nechat je vytvořit si pochybné životní návyky jen proto, že se právě nosí.

Musí vychovávat s pozorností upřenou na dětskou duši. Nesmí se cítit zahanben, když uslyší, že takovou výchovu považuje kdekdo za nevídanou a podivnou. No a co? Čas se krátí a způsoby tohoto světa pomíjejí. Kdo vychoval své děti pro nebeské království spíše než pro pozemský život, pro Boha spíše než pro lidi, takového rodiče nazvou moudrým, až vše dospěje ke svému konci.