Křesťan je povolán ke službě – učenie puritánov

VYDÁNÍ POVELŮ

Stejně jako voják je i křesťan povolán k životu v aktivní službě. Samotná povaha tohoto povolání vylučuje, že by šlo o život snadný. Pokud si myslíte, že můžete být vojákem jen v dobrých časech, znovu se vážně nad svým pověřením zamyslete. Duchovní příkazy jsou přísné. Podobně jako apoštol nechci, abyste zůstali v této věci nevědomí, a proto několik z těchto příkazů uvedu.

1. Zřekněte se „hýčkaných ” hříchů

Je třeba, abyste zašlapali pod nohy hříchy, které jsou vašemu srdci nejbližší. To vyžaduje velikou odvahu a rozhodnost! Říkáte si, že Abraham byl podroben krajní zkoušce, když byl vyzván, aby vzal Izáka, „svého jediného, jehož miluješ” (Gn 22,2), a vlastníma rukama ho obětoval. Ve skutečnosti to znamenalo: „Duše, vezmi to, po čem toužíš, neboli dítě tvému srdci nejdražší, Izáka, hřích, z něhož chceš čerpat největší požitek. Polož na něj ruce a obětuj ho, prolij přede mnou jeho krev, vraz mu obětní nůž přímo do srdce – a udělej to s radostí!”

To je víc, než co dokáže lidský duch vyslechnout. Naše žádostivost nebude ležet na oltáři tak trpělivě jako Izák nebo Beránek, přivedený beze slova na porážku (Iz 53,7). Naše tělo bude křičet, řvát a trhat srdce svými děsivými výkřiky na kusy. A vskutku, kdo dokáže vyjádřit konflikt, zápas a záchvěvy ducha, které prožíváme, než jsme schopni smířit se v srdci s daným příkazem? Anebo kdo dokáže plně vystihnout, jak chytře se bude naše žádostivost obhajovat?

Když vás Duch usvědčí z hříchu, bude se vás Satan snažit přesvědčit: „Ale vždyť je to jen takový hříšek – nezbavuj se ho.” Anebo se pokusí podplatit vaši duši příslibem zachování tajemství: „Můžeš si mě ponechat stejně jako svou dobrou pověst. Nebudu ti dělat společnost, abych tě zahanboval před tvými bližními. Můžeš mě zavřít do podkroví ve svém srdci, abych byl z dohledu, jen když mi tu a tam dovolíš chopit se zprudka tvých myšlenek a tajných tužeb.”

Pokud to nedovolíte, pokusí se Satan odložit výkon rozhodnutí svědomím, že většina takto „odložených” žádostí nakonec získá plné omilostnění. Čím déle prodléváme, tím je těžší odolat chytrému přemlouvání tohoto „zlatoústého” obránce hříchu a smrti a vykonat daný rozsudek. I ti nejsmělejší muži v dějinách někdy roztají v rukou nepřítele jako vosk. Vracejí se z bitev s vlajícími prapory vítězství, ale pak doma žijí a umírají jako otroci nejnižších pudů. Jsou jako slavný Říman, který při triumfálním vjezdu do města nedokázal spustit oči z prostitutky, kráčející po ulici: muž, který dobýval říše, se nechal polapit pohledem jediné ženy!

2. Přizpůsobte svůj život Kristu

Je nám přikázáno, abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu – neboli abychom se nekompromitovali zlozvyky dnešní doby. Křesťan nesmí jednat jako přizpůsobivý krejčí a stříhat kabát svého povolání podle soudobé módy. Naopak musí pevně stát na svých principech a otevřeně dávat najevo, že je občanem nebes, tím, že se bude oblékat do oděvu pravdy. Vyžaduje to velkou odvahu, abyste dokázali ignorovat pokoření, s nímž se kvůli své nekonvenčnosti jistě setkáte. Je smutné, že mnozí takový tlak nevydrží. Až příliš často vídáme, jak si člověk, obávající se lidského posměchu za svou odvahu „vyznat otevřeně Krista”, narychlo oblékne vlastnoručně ušitý kabát pýchy přes nebeské roucho přičtené spravedlnosti (Jan 7,13). Kolik lidí se připraví o nebe jen proto, že se stydí do něj vstoupit v kabátu „pošetilců”!

Křesťana, který se nepřizpůsobí v principu ani praxi, budou někteří zesměšňovat, jiní pronásledovat až na smrt. Právě taková nástraha číhala na tři hebrejské mladíky. Mohli buď tančit, jak Nebúkadnesar pískal, nebo uhořet (Da 3,15). Na Daniela byla políčena past, ačkoli žil tak bezúhonně, že jediné, z čeho ho mohli nepřátelé obvinit, byla jeho náboženská nekompromisnost (Da 6,6). Kolik sebezáchovných úkrytů a únikových cest si dokáže zbabělé srdce vymyslet v případech, kdy jde o volbu mezi životem a smrtí, kdy křesťan může buď zapřít Pána, nebo se stát kořistí lačných zubů krutých lidí? Pro křesťana je velkou ctí, když mohou všichni jeho nepřátelé říct: „Dělá to jinak než my.” Křesťan, který čelí tak veliké opozici, musí sedět v sedle svého vyznání velmi pevně, jinak z něj brzy spadne.

3. Vedlejší kameny úrazu

V církvi se vždy najdou lidé, kteří se svými vážnými omyly v úsudku a chování stávají kamenem úrazu pro ryzí křesťany. Potřebujete svatou rozhodnost, abyste podobné překážky ustáli. Snažte se být jako Jozue. Když se většina Izraelců vzbouřila a v srdci obrátila k Egyptu, Jozue zůstal bezúhonný. Prohlásil, že i kdyby se k němu nikdo jiný nepřidal, on bude dál sloužit Hospodinu.

4. Důvěřujte Bohu za všech okolností

Jsou chvíle, kdy je křesťan povolán důvěřovat Bohu, který se stáhl. „Kdo chodí
v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno…” (lz 50,10) To vyžaduje odvážný krok víry – troufnout si vstoupit do Boží přítomnosti stejně směle jako Ester před Ahasvera. I když Bohu nezáří na tváři úsměv, i když k nám nenapřahuje žezlo, abychom přistoupili blíž, musíme postupovat stále vpřed s tímto ušlechtilým rozhodnutím: „Jestliže zahynu, zahynu.” (Est 4,16) To vede naši víru ještě o krok dál. Musíme totiž důvěřovat i „Bohu, který zabíjí”. Musíme spolu s Jobem prohlásit: „Jestli mě skolí, budu v něho skládat naději.” (Jb 13,15) Vyžaduje to poddajnou víru, aby duše dokázala pochodovat vpřed, zatímco na ni Bůh zdánlivě pálí a střílí zamračené pohledy jako otrávené šípy. Je to těžký úkol a zkouška křesťanovy odvahy. Ale právě takový duch dlel v chudé kananejské ženě, kterou zasáhly Kristovy střely a která je v pokorné odvaze poslala v modlitbě zpět (Mt 15,22-28).

5. Udržujte kurz až do konce života

Vaše práce a život musí opustit scénu společně. Vytrvalost, která vydrží až do konce, vám bude sloužit jako trn pod sedlem – jako osten v těle, až se vám bude zdát cesta před vámi nekonečná a vaše duše zatouží po předčasném odchodu. Každá další nesnáz vašeho povolání se bude zdát těžší a těžší. Známe mnoho těch, kdo vstupují do Kristovy armády a v jedné či ve dvou bitvách se jim líbí být vojákem; zakrátko je to však omrzí a nakonec dezertují. Impulsivně narukují do křesťanské služby, nechají se snadno přesvědčit, aby vyznali náboženskou víru, a stejně tak snadno se jí pak vzdají. Jsou jako měsíc v novoluní, který trochu svítí jen v první části večera, ale zmizí z oblohy dřív, než skončí noc.

Vytrvalost je tvrdé slovo! Brát na sebe každodenně kříž, neustále se modlit, bdít ve dne v noci a nikdy neodložit zbroj, abychom si dopřáli trochu pohodlí – to jsou požadavky, které odradí od Krista mnoho nešťastníků. A přesto je to vaše povolání: považovat křesťanskou víru za každodenní úkol, aniž byste si kdy v průběhu roku vzali dovolenou. Několik uvedených příkladů stačí na to, abyste pochopili, kolik odvahy a rozhodnosti potřebujete. Jak tuto odvahu získat, je dalším bodem programu.