Evoluce je náboženství (z knihy – Lež evoluce)

V podzimním vydání časopisu The Southern Skeptic (svazek 2, číslo 5) (jedná se o časopis jihoaustralské pobočky Amerických skeptiků, jejichž cíl je podobný jako cíl Amerických humanistických skupin), bylo celých 30 stran věnováno bombardování kreacionistické vědecké činnosti v Austrálii a ve Spojených státech. Na poslední straně jsme četli následující:

„I kdyby všechny důkazy nakonec podporovaly kteroukoliv vědeckou teorii, která by nejlépe vyhovovala Genesis, ukázalo by to pouze na to, jak šikovně dovedli starověcí Židé používat prostý rozum, a nebo, jaké měli štěstí. Nic není třeba vysvětlovat Bohem, kterého nemůžeme zkoumat”

Tito lidé, kteří tak vehementně napadají naše šíření zprávy o stvoření, když říkají, že jsme náboženskou skupinou, jsou také jen náboženskou skupinou. Sami ve skutečnosti řekli, že i kdyby všechny důkazy podporovaly knihu Genesis, stejně by nevěřili, že je věrohodným dokumentem. Pracují na základě premisy, že Bible není Slovem Božím, a ani by nikdy být nemohla.

Bez ohledu na důkazy věří, že Bůh neexistuje. Někteří z těchto lidí jsou skálopevně přesvědčeni, že evoluce je faktem.

Evoluce je však ve své podstatě náboženskou filosofií. My, kteří pracujeme ve službě šíření zprávy o stvoření vysvětlujeme lidem, že jak kreace, tak evoluce jsou náboženské pohledy na život, na nichž lidé staví svou vlastní filosofii, vědu nebo historii. Výsledkem proto tedy není věda versus náboženství, ale náboženství versus náboženství (věda jednoho náboženství versus věda jiného náboženství).

Slavný evolucionista Theodosius Dobzhansky cituje Pierra Teiharda de Chardina:

„Evoluce je světlo, které osvětluje všechna fakta, koleje, po nichž se musí pohybovat každé myšlení.”

Pro křesťany to je však přímé popření toho, co říká Ježíš Kristus v evangeliu Jana, 8:12: Ježíš k nim opět promluvil a řekl: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.” A v Izaiáši 2:5 jsme vyzýváni k tomu, abychom „chodili ve světle Hospodinově.” A ve 22. verši téže kapitoly čteme, „Přestaňte už s člověkem…”

Není příliš obtížné dokázat, že evoluce není vědou, ale náboženstvím. Věda samozřejmě zapojuje do svého zkoumání pozorování, které využívá jeden nebo více z našich pěti smyslů (chuť, zrak, čich, sluch, hmat), aby získala poznání o světě a aby byla schopna pozorování opakovat Člověk však může přirozeně zkoumat pouze to, co existuje v přítomnosti. Není ničím složitým pochopit, že žádný vědec nebyl přítomen před proklamovanými miliony let, aby nám dnes mohl dosvědčit domnělý vývoj života od jednoduchých forem ke složitým.

Žádný dnes žijící vědec nebyl při tom, aby mohl v praoceánu sledovat vznik první formy života. A stejně tak nebyl ani žádný vědec při velkém třesku, který se údajně odehrál před 10 nebo 20 miliardami let, ani při údajném formování země před 4,5 miliardami let (dokonce ani před 10 000 lety!). Nebyl při tom žádný vědec, žádný lidský svědek, který mohl tyto události vidět na vlastní oči. A tyto děje nemohou dnes být v žádném případě opakovány.

Všechny důkazy, které jsou vědcům k dispozici, existují pouze v přítomnosti. Všechny fosilie, žijící živočichové a rostliny, svět, vesmír vlastně vše existuje nyní, v přítomnosti. Průměrný člověk (včetně většiny studentů) nevychází z toho, že vědci mají k dispozci pouze současnost, a že pro svá bádání nemohou využívat minulost Evoluce je systém víry o minulosti, který je založen na lidských slovech, na slovech těch, kteří při jejím průběhu nebyli, ale kteří se pokoušejí vysvětlit, jak vznikly všechny důkazy současnosti (tj. fosílie, živočichové, rostliny, atd.)

Websterův slovník definuje náboženství následovně: „Předmět, princip a nebo systém víry, který je přijímán s nadšením a vírou.” A toto je vystihující popis evoluce. Evoluce je systém víry evoluce je náboženství.

K pochopem, že nemůžeme dokázat před jakou dobou dinosauři žili, což bylo údajně před 70 200 miliony let, stačí zdravý rozum. Člověk vykopává mrtvé dinosaury, jejichž fosilie existují dnes, ale ne před miliony let!

Vykopané kosti nejsou opatřeny malými štítky na kterých by bylo uvedeno jejich stáří. S těmito fosiliemi nejsou nacházeny ani fotografie, které by nám ukázaly, jak dané zvíře vypadalo, protože je to už velmi dávno co se potloukala po světě.

FOSÍLIE EXISTUJÍ V SOUČASNOSTI

Když lidé přijdou do muzea, jsou konfrontováni se zbytky kostí a jiných vykopávek úhledně uložených ve skleněných vitrínách. Často jsou doprovázeny obrázky nesoucími umělcův dojem toho, jak živočich nebo rostliny mohly vypadat ve svém přirozeném prostředí. Ale mějme na mysli, že nikdo nikdy nevykopal jejich obraz, pouze zkameněliny. A v současnosti existují pouze tyto fosílie.

V Tasmánii je například pískovcová vrstva, ve které se nacházejí miliony úlomků kostí, které většinou nejsou větší než konec vašeho palce. Evolucionisté vystaví obrázek určité vykopávky, aby turisté mohli vidět, jak „před miliony leť v daném regionu žila různá zvířata a rostliny. Můžete se na kousky těchto kostí dívat jak dlouho budete chtít a stejně z nich neuvidíte obraz, který vědci nakreslili. Obraz je výplod jejich předpojatých představ a to je vše, čím kdy budou tyto obrázky moci být.

Když přednáším na školách, rád se ptám studentů, co můžeme z fosilií zjistit. Ptám se studentů, jestli všichni ti živočichové a rostliny obsažené v jedné vrstvě žili společně, společně zahynuli a nebo byli společně pohřbeni. A pak je upozorňuji na to, aby si dali pozor a otázky, které mi kladou, byly konsistentní se skutečným vědeckým výzkumem. A když o tom přemýšlejí, zjišťují, že nevědí jestli tyto organizmy žily společně, protože je neviděli. Nevědí tedy, jestli tyto organizmy zemřely společně, protože stejně tak neviděli co se stalo. Všechno co skutečně vědí je, že jsou pochovány společně, protože byly nalezeny společně. A proto, jestliže se někdo pokouší rekonstruovat prostředí ve kterém organizmy žily jen podle toho, co bylo v dané vrstvě nalezeno, může se dopustit obrovského omylu. Proto je třeba, aby v našem systému vzdělávání bylo zdůrazněno správné úplatnění vědy.

Jediný způsob, o kterém si můžeme být vždy jisti, že jsme jím došli ke správnému závěru o čemkoliv, včetně původu, závisí na poznání všeho, co je poznatelné. Bez ohledu na to, že víme, že jsme měli k dispozici každou součást důkazu, nikdy si nemůžeme být jisti, že jsou naše závěry správné. Nikdy nemůžeme vědět, co nám odhalí další důkaz, a tudíž, toto změní náš úsudek. Stejně tak nikdy nemůžeme vědět, jestli jsme se dostali do okamžiku, kdy již máme všechny důkazy. To je pro každou lidskou bytost skutečným problémem jak si kdy můžeme být něčím stoprocentně jisti? Je to takové naše lidské dilema, nemám pravdu? Je to jako když se v televizi díváme na nějakou záhadnou vraždu. Co se stalo? To je přece jasné. Divák to z poloviny ví, byl to přece sluha. Ke konci je tento úsudek stále jasný. Až tři minuty před koncem se objeví nový důkaz, o kterém jste předtím nevěděli a ten úplně změní váš úsudek. Tak přece to ten sluha nebyl!

A tak tedy, jestliže budeme stavět na nevyvratitelných důkazech Písma, je nám řečeno, že v Bohu Otci a jeho Synu „…v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.” (Kol. 2:3). Žádný člověk nemůže žádným způsobem pojmout veškeré poznání. Ale je Jeden, kdo toho je schopen. A Ten ukončuje naše dilema. Nemáme žádných pochyb, že to co nám Bůh zjevil ve svém Slově je důvěryhodné a přesné. On není ten, který by o něčem lhal (Nu. 23:19). Časem to poznáme lépe. Rozšíří naše poznání, ale to, co ve Svém Slově odkryl nezmění.

Žádná lidská bytost, žádný vědec nemá k dispozici všechny důkazy. To je důvod, proč se vědecké teorie neustále mění. Protože se vědci neustále dovídají nové věci, mění i své závěry.

Vypráví se příběh o jednom člověku, který se po dlouhých letech poté, co ukončil své univerzitní vzdělám v ekonomii vrátil za svým vysokoškolským profesorem. Požádal jej, aby se mohl podívat do testů, které nyní používají. Byl překvapen, když v nich nalezl prakticky stejné otázky, na jaké musel odpovídat, když byl ještě studentem. Profesor mu však řekl, že ačkoliv otázky zůstaly stejné, odpovědi se úplně změnily!

Jednou jsem v rozhlasovém programu debatoval s profesorem geologie z jedné Americké univerzity. Řekl, že evoluce je skutečnou vědou, protože evolucionisté jsou připraveni, jakmile dojdou k novým poznatkům, neustále měnit své teorie. Řekl také, že kreacionismus není vědou, protože kreacionistický pohled je dán Biblí a tudíž není předmětem, který by se mohl vyvíjet.

Odpověděl jsem mu: „Důvodem proč se vědecké teorie mění je, že nevíme vše, že ano? Nemáme prostě všechny důkazy.”
„Ano, to je pravda,” odpověděl.
Na to jsem mu odvětil, „Ale nikdy nebudeme znát všechno.”
„Ano, to je pravda,” přiznal.
A tak jsem začal, „Vždycky budeme pokračovat v hledám nových důkazů.”
„Správně,” odpověděl.
Pokračoval jsem, „To znamená, že nikdy si o ničem nemůžeme být jisti.”
„Ano,” řekl.
„To tedy znamená, že si nemůžeme být jisti ani evolucí.”
„Ne, ne! Evoluce je fakt,” vyhrkl.

Nechal se chytit svou vlastní logikou. Předvedl, jak byl jeho pohled ovlivněn jeho předsudky.

Vědecké modely jsou předmětem změn jak pro kreacionisty, tak i pro evolucionisty. Ale ne víra, na které jsou tyto modely postaveny. Problémem však je, že většina vědců nepoznává že to je víra (nebo náboženství) evoluce, která je základem vědeckých modelů (interpretace nebo výmyslů) používaná k útoku proti vysvětlení současnosti. Evolucionisté nejsou připraveni změnit svou víru v tvrzení, že všechen život může být vysvětlen přírodními procesy, a že k tomu není třeba žádného Boha. Evoluce je náboženství, kterému jsou oddáni. Lidé potřebují pochopit že: Evoluce je náboženství, není to věda!