Přivlastněte si „moc jeho síly” (TŘI DŮVODY, PROČ DŮVĚŘOVAT BOŽÍ MOCI) Učenie puritánov

Pavel dál povzbuzuje svaté a opět zdůrazňuje zdroj jejich síly: „… v moci jeho síly”. Člověka přitom napadnou dvě otázky. Za prvé: Co je myšleno „mocí jeho síly”? A za druhé: Jak může věřící tuto moc získat?

CO JE „MOC JEHO SÍLY”?

Jednoduše řečeno, uvedený obrat znamená jeho mocnou sílu. Podobá se to jinému úryvku, „ke chvále slávy jeho milosti” (Ef l,6), což znamená „ke chvále jeho slavné milosti”. Někdy je Pán popisován jako „silný a mocný”, jindy jako „všemohoucí”. Jde však hlavně o to, abychom pochopili význam Boží nekonečné, naprosté moci.

JAK SI BOŽÍ MOC PŘIVLASTNIT

Jak se může věřící napojit na zdroj své moci? Být silný v moci Pánovy síly vyžaduje dva skutky víry. Za prvé musíte být neochvějně, pevně přesvědčeni, že Bůh je všemohoucí. To je základní pravda. Za druhé musíte nejen věřit, že je všemohoucí, ale také že svou všemohoucnost využívá k vaši ochraně. Bůh očekává, že se postavíte každé zkoušce, každému pokušení opřeni o jeho paži.

Stejně jako otec podá ruku svému dítěti, se kterým jde po hrbolaté cestě, nabízí Bůh svatým, aby opřeli svou víru o jeho moc. Už kdysi to udělal pro Abrahama, Izáka a Jákoba, jejichž víru podrobil zkoušce, jaká nepotkala nikoho ze svatých před nimi ani po nich – nic z velkých věcí, které jim byly zaslíbeny, se totiž za jejich pozemského života nenaplnilo. Jak se jim tedy dal Bůh poznat? Tak, že jim ukázal tento atribut své moci (Ex 6,3). Bylo to to jediné, co měli, aby se jejich životní základy nepohnuly. Žili spokojeně a zemřeli vítězně a přitom odkázali dané zaslíbení svým dětem. Nikdy nezapochybovali, protože jim dal slovo Bůh Všemohoucí.

TŘI DŮVODY, PROČ DŮVĚŘOVAT BOŽÍ MOCI.

1. Záznamy z minulosti

Bůh dokazuje dostatečnost své moci v průběhu celých dějin, a přesto není snadné věřit, že je všemohoucí. Sám Mojžíš byl ve věci ctnosti hvězdou první velikosti, a přesto vidíme, jak se jeho víra mihotá a třepotá, dokud nepřekoná pochybnosti. Bohu řekl: „Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty říkáš: Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc? Cožpak se pro ně bude zabíjet brav a skot, aby to pro ně stačilo? Nebo se pro ně mají pochytat všechny mořské ryby, aby to pro ně stačilo?” (Nu 11,21-22)

Tento svatý muž ztratil na čas nesmírnou Boží moc ze zřetele a začal pochybovat, že by Bůh mohl splnit své slovo. Možná i vyslovil, co si očividně myslel: „Bože, nepřecenil jsi tentokrát svou moc? Co jsi zaslíbil, se nemůže stát!” Alespoň tak si Bůh vyložil jeho uvažování: „Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Cožpak je Hospodinova ruka krátká?” (23. v.)

Stejné to bylo s Marií v Novém zákoně: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.” (J 11,32) A její sestra Marta k tomu dodala: „Pane, již zapáchá.” (29. v.) Obě to byly zbožné ženy, a přesto silně pochybovaly o velikosti Kristovy moci. Jednají omezila místně – „Kdybys byl zde…”, jako by Kristus nemohl zachránit Lazara, i když nebyl přítomen! Ta druhá omezila jeho moc časově – „Již zapáchá…”, jako by Kristus přišel se svou záchranou příliš pozdě a hrob nemohl na jeho příkaz vydat svého vězně. Ale navzdory jejich nevíře Bůh dokázal, že je věrný.

A nyní, křesťane, dřív než poukážeš na chatrnost jejich víry, možná by ses měl nejprve zamyslet nad děravostí té své. Neměj o sobě příliš vysoké mínění a nedomnívej se, že se tvá vlastní víra obejde bez trvalé a usilovné snahy uznávat Boží všemohoucnost. Když vidíš, jak se zmínění hrdinové víry střetávají s pokušením, jak si můžeš být tak jistý sám sebou?

2. Vaše současné dilema

Bez Boží síly nemůžete v dobách pokušení obstát. Životní výzvy přesahují rozsah lidské síly. Předpokládejme, že se právě ze všech sil snažíte bránit svou duši před pokušením a Satan vytrvale podrývá vaše rozhodnutí; co uděláte? Nemusíte propadnout panice. Podobně jako muž z podobenství, který v noci požádal svého souseda o chléb, zakřičte ve víře Bohu do okna a Ten, který navěky dodržuje smlouvu, se o vás postará. Pokud ovšem víra selže a duše nemá koho poslat k Bohu s prosbou o zásah, bitva tím rozhodně nekončí, protože Satan právě v tom okamžiku překročí práh.

Když procházíte zkouškou, nezoufejte a nevzdávejte to. Víra je houževnatá ctnost! Pokud vaše duše kategoricky nepopře Boží moc, tento kurýr – víra – si prorazí cestu k trůnu. Pochybnosti víru ochromují, ale nezbavují způsobilosti.

Dokonce i když zpochybňujete Boží milosrdenství a v duchu se ptáte, zda vás Bůh přijde zachránit, víra si, možná nejistě, prošlape cestu do jeho přítomnosti. A poselství, které mu předá, zní: „Pokud chceš, můžeš mě očistit.”

Pokud však nakonec dojdete k závěru, že Bůh nemůže odpustit nebo zachránit, že vám nemůže přijít na pomoc, vyžene vám to víru ze srdce. Vaše duše pak padne Satanovi k nohám, příliš sklíčená na to, aby dál zavírala dveře jeho pokušením. Pamatujte ovšem na to, že ten, kdo opustí víru v období duchovního sucha, je jako pošetilec, který zahodí džbán hned první den, kdy vyschne studna.

3. Jeho věčná touha

Otcovou vůlí vždy bylo a bude, abychom důvěřovali pouze jemu. Bůh vyžaduje, abychom ho nazývali Všemohoucím; trvá na tom, abychom v něj vkládali důvěru. Moudré je to dítě, které dělá, co otec požaduje. O člověku lze říci, že je moudrý, milosrdný, mocný; ale jen Bůh je všemoudrý, všemilosrdný, všemohoucí. Když vypustíme předponu – vše, dáme tak Bohu přezdívku a nazveme ho jménem, na které neslyší. Bůh trvá na svém pravém jménu a zdůrazňuje to několika způsoby:

Za prvé, striktním příkazem vzdávat mu slávu za jeho moc. Svým jednáním s lidmi dal jasně najevo, že všechna moc patří jemu a že se nebude s nikým dělit o svou slávu: „… toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte. Hospodin zástupů – jen on vám budiž svatý…” (Iz 8,12-13) A to nejen tváří v tvář úžasným projevům jeho moci. Otci musíme věřit a chválit ho za jeho velikost i v té nejtemnější hodině a za okolností, kdy je to nejméně pochopitelné.

Přísná kázeň, kterou uplatňuje, když mu nedůvěřujeme, poukazuje i na to, jak je důležité uznávat jeho všemohoucnost. Naše víra je pro Boha natolik důležitá, že své nejdražší děti někdy potrestá, když v tomto ohledu klopýtnou. Očekává, že mu budeme důvěřovat, i když z dané situace nevyjdeme podle svých vlastních měřítek nejlépe. Není na nás se dohadovat nebo hledat důvody; máme se poddat a držet zaslíbení, že na nás Bůh vylije svou moc.

Zachariáš se pouze zeptal anděla: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.” (L 1,18) A za to, že se odvážil zpochybnit nesmírnost Boží moci, na místě oněměl. Bůh touží, aby jeho děti věřily jeho slovu, a ne aby zpochybňovaly jeho moc. Poznávacím znamením Abrahamovy víry bylo, že „… nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh, zaslíbil, je mocen i učinit” (Ř4,21).

S cílem povzbudit nás k víře Pán často mocným způsobem zasahuje ve prospěch svého lidu. Někdy dovolí, aby povstala nepřátelská síla jen proto, aby mohl v pravý okamžik vztyčit ještě působivější pilíř, připomínající jeho samého. Tento pilíř pak zůstane stát uprostřed trosek toho, co se vzepřelo jeho moci. Proto když Bůh zasáhne, všichni musí říci: „Byla tam přítomna všemohoucí síla!”

Právě tak tomu bylo v Lazarově případě. Kristus se zdržel, dokud muž nezemřel, aby mohl ještě víc projevit svou moc. Bůh někdy používal tuto metodu i ve Starém zákoně. Vzpomeňte si na exodus. Kdyby byl vyvedl Izrael z Egypta ještě v době, kdy se Josef těšil přízni u dvora, lid by patrně odešel bez větších potíží. Bůh však počkal se záchranou, dokud se neujal vlády pyšný faraón, který Izraelce krutě utlačoval a ukájel si na nich své choutky, aby Boží děti bez nejmenších pochyb věděly, kdo je vysvobodil.

Včasný Boží zásah je potvrzením, že můžete věřit, že Boží všemohoucí síla je tu pro vás a je připravena vás bránit a pomáhat vám ve všech zkouškách a pokušeních. Bůh zázračně vyvedl Izraelce z Egypta; převedl je pak na druhou stranu Rudého moře, aby si museli klestit cestu do Kenaanu s využitím vlastních dovedností a sil? Ne: „Hospodin, tvůj Bůh [je] nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou… šli.” (Dtl,31)

Bůh způsobuje, že je duše ochotná nechat se vyprostit ze Satanových spárů, a poté ji svou milostí k pokání vyvádí z duchovního Egypta. Když je svatý na pochodu a povstane proti němu celá země, jak může bezpečně projít podél hranic všech svých nepřátel? Sám Bůh ho sevře v náručí své nekonečné síly. Jsme „mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně” (l Pt l,5).

Boží moc je ramenem, na kterém vás, své ztracené ovce, nese Kristus domů – a přitom se raduje (L 15,5). Věčná náruč jeho síly připomíná orlí křídla, na nichž jste něžně a zároveň bezpečně neseni k slávě (Ex 19,4).