Pateré pouto zajištijící Boží moc (Učenie puritánov)

1. Jeho blízká spřízněnost se svatými

Vztah Boha s jeho svatými nás ujišťuje, že se jeho moc projevuje v jejich zájmu. Jste jeho drahé děti a většina rodičů se o své ratolesti stará. Dokonce i hloupá slípka běží shromáždit svá kuřátka pod křídla, když se objeví nebezpečí. Tím spíš vynaloží veškerou sílu na naši záchranu Bůh, který vložil tyto instinkty do svého stvoření. Matka sedící doma náhle uslyší zvenku křik, a protože pozná hlas, který se ozval, okamžitě zvolá: „To je moje dítě!” Všeho nechá a rozběhne k němu. Stejně tak reaguje Bůh, který má mateřské srdce, na volání svých dětí.

2. Jeho velká láska k svatým

Boží moc uvádí do pohybu jeho láska k svatým. Ten, kdo má Boží srdce, nepostrádá ani jeho náruč. Láska seskupuje všechny ostatní city a uvádí síly celého člověka v činnost. Stejně tak i v Bohu láska aktivuje všechny jeho další atributy; všechny jsou už připravené, aby dosáhly toho, co se Bohu líbí. Bůh ví o každém svém stvoření, ale věřící duše je objektem jeho nejvyšší lásky – a to včetně lásky, kterou miluje svého Syna (J 17,26).

Když duše věří – duše, Bohem vyvolená v Kristu ještě před založením světa, naplní se věčný Boží záměr a rada, které se na ni vztahují. Umíte si představit, jak musí Bůh milovat dítě, které tak dlouho nosil v lůně svého věčného záměru? Pokud měl radost ze svého plánu, ještě než svým Slovem stvořil svět, oč víc se musí radovat, když vidí konečný výsledek svého díla – věřící duši. Jestliže uskutečňoval svou vůli až doposud, jistě se nenechá obrat o svou slávu pár kroků od domova a v zájmu věřícího projeví veškerou svou moc.

Bůh nám ukázal, kolik stojí duše, na kupní ceně, kterou za ni zaplatil. Stálo ho to víc než dost a toho, co lze jen těžko získat, není snadné se vzdát. Bůh zaplatil krví svého Syna, aby vás vykoupil, a vynaloží veškerou sílu, aby si vás udržel.

Jako pozemský rodič se radujete, když vidíte, že vaše dítě kopíruje vaše vlastnosti. Bůh jako dokonalý rodič touží, aby se jeho atributy odrážely na jeho svatých. Právě Boží obraz, který se na vás zrcadlí, dohání peklo k takové zuřivosti; právě na něj démoni útočí svými nejsilnějšími zbraněmi. Když vás Bůh brání, zároveň brání i sebe. Je tedy jasné, že jde o jeho boj, a proto po vás jistě nebude chtít, abyste šli do války na úkor sebe samých!

3. Jeho věčná smlouva

Boží všemohoucí síla je zakotvena i v jeho smlouvě. Vlastní rukou a pečetí stvrzuje Bůh své zaslíbení, které platí a je nepohnutelné jako hory obklopující Jeruzalém. Boží přirozenost odpovídá jeho jménu – je to Bůh, který navěky dodržuje smlouvu. Nerozdrobuje se na kousky – pár drobků jednomu, kůrku druhému, jako když člověk krmí vrabce. Umožňuje vám, abyste považovali za své všechno, co mu patří. Smlouvu uzavírá s každým věřícím. Pokud by si ji měli někteří vybojovat silou svých vlastních schopností, ti silnější by patrně v bitvě obstáli, kdežto ti slabší by padli. Ale jak je ve smlouvě pevně zakotveno, všichni společně jsou v bezpečí – protože jsou všichni závislí na moci jeho síly.

4. Jeho dobrovolný závazek

Vzhledem k tomu, že od nás Bůh vyžaduje důvěru, sám se zavázal prokázat svou důvěryhodnost. Všechna jeho zaslíbení jsou ano a amen; proto si uložil za povinnost používat svou moc na naši obranu.

Kam jinam než k Bohu se může člověk obrátit, když něco potřebuje nebo ho ohrožuje hřích či Satan se svými nástroji? „V den, kdy bych se měl bát,” řekl David, „já doufám v tebe.” (Ž 56,4) Když nacházíte útočiště v Bohu, můžete si být jistí, že vás nezradí nepříteli. Svou ochotnou závislostí na něm probouzíte jeho všemohoucí sílu, kterou vás brání, stejně jako novorozeně probouzí svým křikem matku bez ohledu na to, kolik je hodin. Bůh složil tu největší přísahu, která kdy mohla vyjít z jeho posvátných úst: že ti, kdo k němu upínají naději a hledají u něj útočiště, dojdou velké útěchy (Žd 6,17-18). To by vás mělo povzbudit k víře a očekávání vlídného útočiště, když se k němu obrátíte s prosbou o ochranu. Poté, co ustaví své jméno a zaslíbení jako pevnou věž, Bůh volá svůj lid do svých komnat a čeká, že do nich vstoupí a zabydlí se v nich.

5. Jeho syn, který se přimlouvá

Kristova přítomnost a činnost v nebesích připomíná Bohu jeho pevný závazek bránit svaté. Bylo nám zaslíbeno, že jednou z trvalých Spasitelových aktivit v nebi je, že se za nás přimlouvá u Otce. Přímluva je ryzí projev milosti vůči věřícím, aby mohli dostat všechno, co je třeba k naplnění Božích zaslíbení. Ježíš Kristus je náš vyslanec, dohlížející na to, aby se všechno mezi Bohem a námi uskutečňovalo podle uzavřené dohody. Ačkoli Kristus zaujímá výsostné postavení vedle Otce a je v bezpečí před každou bouří, jeho děti bojují na zemi se Satanem. Leží mu však na srdci; Kristus na ně ani na okamžik nezapomíná. Všimněte si, jak rychle poslal apoštolům Ducha svatého, když vystoupil na nebesa. Téměř vzápětí poté, co se ohřál v křesle vedle svého Otce, poslal Kristus Ducha svatého, aby utěšoval nejen první křesťany, ale i všechny další věřící, dokud se nevrátí.