Výzbroj a její Stvořitel (Puritáni)

Nyní jste už dostatečně poučeni, k čemu vede, když křesťan není ozbrojený. Podívejme se nyní blíže, jaké je naše správné bitevní vybavení. Nemůžeme se spokojit jen tak s něčím; je lepší nemít nic než zbroj, která nebyla ověřena. Požadované testy splňuje pouze Boží výzbroj. To dokazují dvě konkrétní skutečnosti.

I. Bůh je výlučný tvůrce výzbroje svých svatých.

Pravý voják jde do přední linie vybaven pouze těmi zbraněmi, které má podle generálova rozkazu mít. Nemůže si s sebou vzít zbraně, jaké se mu zlíbí; to by vyvolalo jen zmatek. Podobně je křesťanský voják vázán Božími příkazy. Ačkoli je součástí pozemského vojska, válečná rada sedí v nebesích, odkud vydává rozkazy: „Udělejte to a to… Použijte tyto zbraně.” Ti, kteří udělají víc nebo použijí jiné zbraně, než jaké Bůh přikáže, budou za svou smělost jistě povoláni k zodpovědnosti, i kdyby zdánlivě uspěli proti hříchu.

Vojenská kázeň je přísná. Někteří bývají postaveni před vojenský soud a popraveni, i když porazili nepřítele, protože zapomněli na svou hodnost nebo jednali, aniž k tomu měli rozkaz. V tomto ohledu je velmi přísná i Boží kázeň. Všem, kdo vymýšlejí své vlastní způsoby uctívání Boha nebo vynalézají své vlastní formy pokání, Bůh řekne: „Kdo to po tobě žádal?” Jsme „příliš spravedliví”, jak říká Šalomoun (Kaz 7,16), když předpokládáme, že pozměníme Boží zákon a přidáme k jeho pravidlům své vlastní dodatky. Bůh řekl Izraeli, že falešní proroci plýtvají časem, protože nevyřizují jeho záležitosti (Jr 23,32). Stejně tak mrháte časem i vy, jestliže děláte něco, co není v souladu s Božím plánem.

Boží myšlenky jsou jiné než lidské a jeho cesty nejsou jako naše. Pokud by byl Mojžíš vedl útěk Izraelců z Egypta s využitím své vlastní moudrosti, čekali bychom, že Egypťany obere o koně a zbraně. Bůh ale rozhodl, že jeho lid odejde s prázdnýma rukama a pěšky, a Mojžíš se držel přesně jeho příkazů. Byla to Boží válka, kterou lidé vedli, a proto bylo jedině rozumné, že se podřídili Božímu velení. Tábořili a pochodovali podle jeho rozkazu a stejně tak i bojovali. Také všechny taktiky a zbraně používali v souladu s Božími rozkazy. Jak se můžeme z jejich příkladu poučit? Během pochodu do nebe, kdy bojujeme s prokletými duchy a žádostmi, které nám stojí v cestě, se musíme i my řídit Božími pravidly, formulovanými v jeho Slovu.

Křesťane, dávej si veliký pozor na to, abys nespoléhal na Boží výzbroj, ale na Boha, který tuto výzbroj zajišťuje. Všechny tvé zbraně „mají od Boha sílu” (2 K 10,4). Truhla smlouvy byla prostředkem bezpečí Izraelců, ale když ji lidé začali oslavovat místo samotného Boha, uspíšilo to jejich pád. Stejně tak jsou povinnosti a předpisy, dary a ctnosti ochranným úkrytem duše; je však třeba jim vymezovat odpovídající místo. Satan se třese stejně jako Pelištějci před truhlou, když vidí, jak duše poctivě využívá své „ctnosti”, tj. trpělivost, zdrženlivost, počestnost atd. Když však člověk spoléhá víc na ně než na Pána, ocitá se na tenkém ledě.

2. Bůh je tvůrcem výzbroje svatých a cvičí je, jak ji správně používat

Jak už jsme viděli, duše není neporazitelná díky výzbroji jako takové, ale protože je to výzbroj Boží. Je výzbrojí modlitba? A co víra, naděje a spravedlnost? Odpověď je kladná pouze v případě, že za nimi stojí Boží podnět a pověření. Co se narodilo z Boha, přemáhá svět, ať už je to víra nebo naděje. Ale falešná, cizoložná snůška sebestředných povinností a ctností, které vyrašily ze smrtelného semene a jimiž se někteří křesťané ozbrojují, nemůže být božského původu.

Prohlédněte si pozorně štítek na výzbroji, kterou nosíte, abyste zjistili, zda je Božím dílem. Trh dnes nabízí řadu napodobenin. Satanova hra spočívá v tom, že když nedokáže přimět hříšníka, aby byl spokojený ve svém bezmocném, žádostivém stavu, navnadí ho na nějakou pomíjivou věc, která mu nijak neprospěje a Satanovi neuškodí. Možná je to chození do kostela, dobré skutky nebo nějaké osobní pokání, kterým se hříšník snaží zalíbit Bohu i člověku.

Věří tito imitátoři Bohu? Přinejmenším doufají, že nejsou bezvěrci. Nikdy se však nepřestanou ptát, co je jejich výzbrojí, jak k ní přišli a zda ve zlý den vydrží. Tisíce lidí, kteří předpokládají, že jsou ozbrojeni proti Satanovi, smrti a soudu, tak hynou, protože byli ve skutečnosti celou tu dobu jen ubozí a bezmocní. Jsou na tom hůř než ti, kdo se nepřetvařují a nesnaží se nijak zakrývat svou hanebnost před zraky světa.

Většině z nás připadá kvalitní kopie uměleckého díla stejně tak dobrá jako originál. Když se však objeví sám mistr, v mžiku dokáže určit, co je pravé a co pouhá napodobenina. Stejné je to se samospravedlivým pokrytcem, který předstírá víru a naději v Boha. Je to člověk v třpytivém hávu se zbraní v ruce. Ostrým mečem svého jazyka si drží od těla kazatele i Boží slovo: „Kdo může říci, že nejsem svatý? Uveďte jediné přikázání, které bych nedodržel, jedinou povinnost, kterou bych nesplnil!” vyžaduje pohoršené. Na mnohé dělá jeho zdánlivá zbožnost dojem. K jeho odhalení je zapotřebí bystrého duchovního zraku, ale ani poté není snadné ho usvědčit, protože Satan ho už chytře zmanipuloval.

Proto je nejprve třeba dotyčného odzbrojit a zbavit ohavné samospravedlnosti, protože si nemůže Boží výzbroj obléci na oděv, který si sám ušil. Na druhé straně duše, která stojí bezmocně a pokorně před Bohem, si plně uvědomuje svou obrovskou potřebu a dychtivě touží po pomoci. Co je podle vás snazší: narovnat čerstvě zlomenou kost, nebo se pokusit obnovit toho, kdo už byl jednou zdánlivě napraven?

Ach, zbožný pokrytče, buď zapři Kristovo jméno, pod jehož insigniemi naoko pochoduješ, anebo odhoď falešnou zbroj samospravedlnosti, přijď k Pánu a čiň pravé pokání. Neopovažuj se nazývat Boží zbrojí nic, co Boha neoslavuje a tebe nebrání proti Satanově moci!

Reklamy